História

Dne 18. srpna 2008 byl poprvé klasifikován na žebříčku ATP ve dvouhře na 1. místě. Na pozici světové jedničky vydržel nepřetržitě 46 týdnů a to do 6. července 2009, kdy ho vystřídala staronová jednička Roger Federer.

V současném tenise je považován za nejlepšího světového hráče na antukovém povrchu, má na svém kontě 81 vítězství na antuce v řadě (od dubna 2005 do května 2007, kdy prohrál až ve finále turnaje v Hamburku s Federerem; během této doby vyhrál 13 antukových turnajů). To je historický rekord mezi muži.

Za svou kariéru dokázal vyhrát 47 turnajů ATP ve dvouhře, z toho čtrnáct grandslamových – French Open v letech 2005, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011, 2012, 2013, 2014, Wimbledon 2008, 2010, Australian Open 2009 a US Open 2010, 2013 . Kromě toho hrál v roce 2006 a 2007 finále turnaje ve Wimbledonu, kde podlehl bývalé světové jedničce Rogeru Federerovi. Z poháru vítěze se radoval až v roce 2008, kdy dokázal v pětisetové bitvě Federera konečně přemoci.

V srpnu 2008 zvítězil na LOH 2008 v Pekingu ve dvouhře a stal se olympijským vítězem.

V červnu 2009 musel kvůli chronickým potížím s koleny odříct účast ve Wimbledonu, kde měl obhajovat titul.

Na turnaji v Monte-Carlu 2010 vyhrál jako první tenista v otevřené éře stejný turnaj šestkrát v řadě (2005–2010), když ve finále porazil Verdasca 6–0, 6–1. Jednalo se o nejkratší finále kategorie Masters v historii, od roku 1990.

Ve finále turnaje v Madridu v květnu 2010 porazil obhájce titulu Rogera Federera, čímž získal rekordní 18. titul z kategorie Masters, nejvíce ze všech tenistů historie. Druhý Andre Agassi jich nasbíral sedmnáct. Jako první tenista také vyhrál tři za sebou jdoucí antukové turnaje této kategorie v Monte-Carlu, Římě a Madridu. Na těchto turnajích ztratil celkově jen dva sety. Tyto výsledky mu k 17. květnu 2010 zajistily návrat na druhé místo žebříčku ATP.

Po vítězství na French Open 2010 se vrátil na 1. místo žebříčku ATP. Následně vyhrál zbývající dva grandslamy sezóny Wimbledon i US Open a potvrdil jednoznačnou nadvládu v daném kalendářním roku.

7. února 2011 převzal cenu Laureus, označovanou za sportovního Oscara, pro nejlepšího sportovce roku 2010.

Na Wimbledonu v roce 2012 vypadáva s Lukášem Rosolem ve druhém kole. Rafa má opět problémy s koleny a vynechává zbytek sezony 2012. Padá až na páté místo v řebříčku ATP.

Na kurty se vrací až po 7 měsících, v únoru 2013 na turnaji ve Viňa del Mar. Ukáže se, že Rafovi dlouhá pauza prospěla a zažije svou nejlepší sezonu v kariéře. Vyhráva 10 titulu vrátaně dvou Grandslamu a v říjnu 2013, se vrací na post světové jedničky.

Na začátku roku 2014 získává cenu Laureus za Comeback roku 2013. V červnu 2014 vyhráva po deváté Roland Garros. Od tohoto momentu se Rafovi začínají kopit problémy. Na trávě se mu vůbec nedaří když na přípravě v Halle vypadne už v prvním kole a na Wimbledonu se loučí po osmifinále kde ho vyprovodil austrálsky teenager Nick Kyrgios. Ty největší problémy ještě jen přichází. Před turnaji v severní americe si Rafa zranil pravé zápěstí a na kurtech se neobjevil jak na turnajích Masters 1000 tak ani na US Open. Podzim byl opět ve znamení zdravotních problémů. Po vyléčení zápěstí byl Rafovi diagnostikován zánět slepého střeva se kterým hrál na turnajích v Šanghaji a Bazileji. 10.listopadu Rafa podstoupil operaci. 1.prosince začal Rafa s přípravou na novou sezonu 2015.